Hey, Gals!

How are you doing? I hope you’re having a lovely day. 🌿 If you didn’t know, I posted on the ‘Gram a photo of me saying Girl Talk in progress. Goodness knows, you know how much I love smiling and telling good stories! Grab a cup of cappuccino and prepare for a storytime full of awkwardness! 🤦‍♀️😄

The first year of uni was quite challenging. One minute, I was a fresh-faced fresher ready to take on the world, and the next, there was that never-ending list of assignments. I was doing English at uni, and believe me or not, the first few months were lifechanging. I was in a new environment with people I have never met, and most importantly, I had a new roommate. First of all, I didn't expect a BFF on day one. The goal was to live pleasantly with a stranger and enjoy her company when I can. Surprisingly, this wasn't the case. We were as different as chalk and cheese and had to deal with one of these all-too-common roommate disputes. I was Monica Geller with OCD on cleaning, and she was...Janice Hosenstein.

 OH - MY - GOD!

First and foremost, I know that everyone has different cleaning habits, and it's crucial to find a compromise when you are living with someone. However, after a few weeks, it felt like in the Stepford Wives. I was cleaning everything, and spending more and more time caring about our kingdom, while she was constantly using my stuff without permission. I was telling myself that it was just a series of misunderstandings. She was a fresher and I didn't want to judge her, she might be dealing with problems at home, uni, or with her family. We had a couple of conversations, trying to settle new rules, and cleaning schedules but it didn't help, it was a vicious cycle. And then... 

Once upon a time, there was a lovely small bedroom for two charming human beings. There were grey chairs, organized tables, photos of beloved ones, and two beds 1 m apart. Dorms were in the middle of the autumnish party, playing '90s songs & singing 50 Cent - In Da Club but I was too tired of partying, so I went to bed. My roommate was playing World of Warcraft, and as soon as the lights were dimmed, I fell asleep. Two hours later, I woke up. There was that odd sound...The noise was similar to the sound of someone licking something, and I started smiling. When I looked over to the left and saw my roommate holding a pillow over her face, moaning, and groaning while smoking an electric cigarette. Holy Moley, WHAT THE HECK IS GOING ON? 🤣 We weren't friends or enemies, and we have never ever discussed anything involving intimacy. I wasn't sure what to do. I was in the middle of the night, paralyzed, and she was playing with herself. 😦 🤣  It was horrible as well as extremely funny a laugh-out-loud moment. I coughed, turned on my bed, said "heh" I even played loud noises on my phone, so maybe she'd get the idea that she shouldn't be doing that, but she continued, and it got worse.
I was smiling. I looked at her, she looked at me, and that was the moment when I opened the window, took my red coat, and went for a night walk in my pink pajama. I was wondering what should I do. I was thinking about Samantha Jones and Dr. Jean F. Milburn. Have you ever seen Sex Education? I love Otis's mother for her confidence & attitude towards intimacy. I was trying to find a better solution than yelling and ruining someone's future intimate life. I didn't want to be a victim, but I was sure I want to solve the situation. The next morning was like every other Wednesday. She was watching Netflix and having cereals with milk, while I was doing my homework, and preparing for my seminar. I was struggling whether I should tell her or not but my mouth was faster:
👄
👱‍♀️ "Hey, do you have a minute? We need to talk. For the past few weeks, I have been patient and tolerant. We spoke about cleaning etc. but other boundaries have been crossed.  You are probably aware that I heard you last night, and I am not ok with that. /blushing/ I hope this situation won't happen again."
👩  "It doesn't turn you on? Then you should move out /sarcastic smile/."

To be honest, I was amazed by her ignorance. No matter what situation I am in, I respect everyone. On the other hand, she didn't. At that moment, I found out that you shouldn't let other people taking advantage of you, your kindness, and your open heart. This night has opened my eyes, and I'm grateful for it. As you might expect, I moved out and ended the roommate toxic relationship. I enjoyed my best semester with my BFF and disappeared for a bit to get my life together. I called it self-care. 


If you do get hurt like me, cut your losses and move on. Learn from the experience and apply the lessons. Life is too short to live in fear or to bear grudges. The sooner you let go, the faster you can meet awesome people who will thrive in your goodness just as you will in theirs.

What do you think about that? Do you have the same experience? 🍑👀😆

Have a lovely summer day. 

SPILL THE TEA 🔞


Hey, Gals!

How are you doing? I hope you’re having a lovely day. 🌿 If you didn’t know, I posted on the ‘Gram a photo of me saying Girl Talk in progress. Goodness knows, you know how much I love smiling and telling good stories! Grab a cup of cappuccino and prepare for a storytime full of awkwardness! 🤦‍♀️😄

The first year of uni was quite challenging. One minute, I was a fresh-faced fresher ready to take on the world, and the next, there was that never-ending list of assignments. I was doing English at uni, and believe me or not, the first few months were lifechanging. I was in a new environment with people I have never met, and most importantly, I had a new roommate. First of all, I didn't expect a BFF on day one. The goal was to live pleasantly with a stranger and enjoy her company when I can. Surprisingly, this wasn't the case. We were as different as chalk and cheese and had to deal with one of these all-too-common roommate disputes. I was Monica Geller with OCD on cleaning, and she was...Janice Hosenstein.

 OH - MY - GOD!

First and foremost, I know that everyone has different cleaning habits, and it's crucial to find a compromise when you are living with someone. However, after a few weeks, it felt like in the Stepford Wives. I was cleaning everything, and spending more and more time caring about our kingdom, while she was constantly using my stuff without permission. I was telling myself that it was just a series of misunderstandings. She was a fresher and I didn't want to judge her, she might be dealing with problems at home, uni, or with her family. We had a couple of conversations, trying to settle new rules, and cleaning schedules but it didn't help, it was a vicious cycle. And then... 

Once upon a time, there was a lovely small bedroom for two charming human beings. There were grey chairs, organized tables, photos of beloved ones, and two beds 1 m apart. Dorms were in the middle of the autumnish party, playing '90s songs & singing 50 Cent - In Da Club but I was too tired of partying, so I went to bed. My roommate was playing World of Warcraft, and as soon as the lights were dimmed, I fell asleep. Two hours later, I woke up. There was that odd sound...The noise was similar to the sound of someone licking something, and I started smiling. When I looked over to the left and saw my roommate holding a pillow over her face, moaning, and groaning while smoking an electric cigarette. Holy Moley, WHAT THE HECK IS GOING ON? 🤣 We weren't friends or enemies, and we have never ever discussed anything involving intimacy. I wasn't sure what to do. I was in the middle of the night, paralyzed, and she was playing with herself. 😦 🤣  It was horrible as well as extremely funny a laugh-out-loud moment. I coughed, turned on my bed, said "heh" I even played loud noises on my phone, so maybe she'd get the idea that she shouldn't be doing that, but she continued, and it got worse.
I was smiling. I looked at her, she looked at me, and that was the moment when I opened the window, took my red coat, and went for a night walk in my pink pajama. I was wondering what should I do. I was thinking about Samantha Jones and Dr. Jean F. Milburn. Have you ever seen Sex Education? I love Otis's mother for her confidence & attitude towards intimacy. I was trying to find a better solution than yelling and ruining someone's future intimate life. I didn't want to be a victim, but I was sure I want to solve the situation. The next morning was like every other Wednesday. She was watching Netflix and having cereals with milk, while I was doing my homework, and preparing for my seminar. I was struggling whether I should tell her or not but my mouth was faster:
👄
👱‍♀️ "Hey, do you have a minute? We need to talk. For the past few weeks, I have been patient and tolerant. We spoke about cleaning etc. but other boundaries have been crossed.  You are probably aware that I heard you last night, and I am not ok with that. /blushing/ I hope this situation won't happen again."
👩  "It doesn't turn you on? Then you should move out /sarcastic smile/."

To be honest, I was amazed by her ignorance. No matter what situation I am in, I respect everyone. On the other hand, she didn't. At that moment, I found out that you shouldn't let other people taking advantage of you, your kindness, and your open heart. This night has opened my eyes, and I'm grateful for it. As you might expect, I moved out and ended the roommate toxic relationship. I enjoyed my best semester with my BFF and disappeared for a bit to get my life together. I called it self-care. 


If you do get hurt like me, cut your losses and move on. Learn from the experience and apply the lessons. Life is too short to live in fear or to bear grudges. The sooner you let go, the faster you can meet awesome people who will thrive in your goodness just as you will in theirs.

What do you think about that? Do you have the same experience? 🍑👀😆

Have a lovely summer day. 
There are few things I enjoy more than buying rose gold decór and cheesy decorations in general that my prince "likes". I love things that make my life easier, and the bar cart is a perfect example. First and foremost, it is functional and super effective to have one. You can store your drinks, and beverages in one place, and you will never ever again put salt instead of sugar in your coffee. ☕️ Secondly, you are perfectly organized, and prepared for a spontaneous party! With enough room for drinks, juices, tonic bottle openers, ice buckets, glasses, and more, your bar cart will become an essential part of any party or get-together 🎉. Lastly, it just looks damn good, right?! 🤩 So, today I'm sharing with you a step-by-step guide on how to style the perfect bar cart, Hurrah! 💃🏼

The cart itself

I found this lovely rose gold bar cart in the middle of the war of sales in Kaufland. The size is perfect for me, not mentioned the price, only € 9! What a bargain! 🛒 I love the wheels and multiple shelves.  

Back to basics

A few easy changes can transform your bar cart to adhere to the seasons. During the quarantine, we haven't been drinking spirits and alcohol in general with the prince. On the other hand, our collections of tea, cappuccinos, coffee & summer drinks have doubled in recent weeks. Particularly, I love the Corta drink with hot milk and a teaspoon of hot chocolate. It tastes like heaven, you need to try it! ✨

Add in the extras

Fill the bar cart with drinks, sweets, and forget on Marie Kondo, haha! We want to make our happy place full of stuff we don't need, and yummy things we want to drink and eat. 🤩  Let me know in the comment section, what is your favorite secret guilty pleasure? Do I have here any members of the Nutella's team? 🙋‍♀️🤫





And we’re finishing it off with the most important step, decorations! Colors, patterns, and textures all come into play when styling your bar cart! You can pick a nice candle, your favorite cocktail book, napkins, and most importantly, don't forget about fairy lights!💡

Hope you enjoyed it! Do you have your bar cart? What are your necessities?

Have a lovely day.

BAR 🍹 CART

There are few things I enjoy more than buying rose gold decór and cheesy decorations in general that my prince "likes". I love things that make my life easier, and the bar cart is a perfect example. First and foremost, it is functional and super effective to have one. You can store your drinks, and beverages in one place, and you will never ever again put salt instead of sugar in your coffee. ☕️ Secondly, you are perfectly organized, and prepared for a spontaneous party! With enough room for drinks, juices, tonic bottle openers, ice buckets, glasses, and more, your bar cart will become an essential part of any party or get-together 🎉. Lastly, it just looks damn good, right?! 🤩 So, today I'm sharing with you a step-by-step guide on how to style the perfect bar cart, Hurrah! 💃🏼

The cart itself

I found this lovely rose gold bar cart in the middle of the war of sales in Kaufland. The size is perfect for me, not mentioned the price, only € 9! What a bargain! 🛒 I love the wheels and multiple shelves.  

Back to basics

A few easy changes can transform your bar cart to adhere to the seasons. During the quarantine, we haven't been drinking spirits and alcohol in general with the prince. On the other hand, our collections of tea, cappuccinos, coffee & summer drinks have doubled in recent weeks. Particularly, I love the Corta drink with hot milk and a teaspoon of hot chocolate. It tastes like heaven, you need to try it! ✨

Add in the extras

Fill the bar cart with drinks, sweets, and forget on Marie Kondo, haha! We want to make our happy place full of stuff we don't need, and yummy things we want to drink and eat. 🤩  Let me know in the comment section, what is your favorite secret guilty pleasure? Do I have here any members of the Nutella's team? 🙋‍♀️🤫





And we’re finishing it off with the most important step, decorations! Colors, patterns, and textures all come into play when styling your bar cart! You can pick a nice candle, your favorite cocktail book, napkins, and most importantly, don't forget about fairy lights!💡

Hope you enjoyed it! Do you have your bar cart? What are your necessities?

Have a lovely day.
I’m sitting here at very early morning, everyone's asleep, a flat is semi-quiet, and I’m sipping on some hot cocoa while finishing uni assignments. I’m so thankful, and so happy and so mellowed out. Creating new decorations and following my passions have become such a blessing. Such a soothing way for me to spend time with myself, my thoughts, and express my creative side. I honestly believe that doing the things we love is the path to our happiness because it's not how much we have but how much we enjoy that makes happiness. I would love to hear your passions and hobbies, and maybe we can inspire each other. Let me know in the comment section.

Frankly speaking, I'm a big fan of little decorations because they can make a huge difference. That's the reason why I bought this basket in Pepco. I loved it but knew that I might find a way to add something that will give it life. Well, and then I found quite luckily in the store these colorful pompons that are just perfect for this dreamy DIY! Grab a mug of hot chocolate, we are going to make something beautiful (and insta-friendly, muahaha). ☕️ 

This DIY is super easy, and it will take approximately 10 minutes. So, what will we need to prepare?

✂️ A basket of your choice
✂️ Pompons or any type of a decorative item
✂️ A hot glue gun & smile on your face! ✨

Let's make magic! ✨

The most important is to choose the right material for you. I've decided to use these pompons (is it really the right word and name for it? 😀 Let me know in the comments how do you call it). You can also use fake flowers, the result might be even nicer. Well, and that's it, then comes the fun part with a hot glue gun. It can be tricky, so please, be very careful with a hot glue gun. I burned myself, and it was crazy pain.

Now, take a pompon and stick it to the basket. It might take a few seconds so it's better to hold the pompon, and it will stay there forever. Also, I would recommend changing the colors, sizes, and materials if you want.  It will create a nice pattern.

Super easy, right? And now, a cherry on the top! You can use the rest of the material for your "new" cell phone cover, yay! ✨

I hope you enjoyed it. If you give a chance to try to make the basket DIY or phone cover, tag me on the Instagram @shadesofsilvie, and I will repost it. 🌷

Have a lovely day.

DIY 🌻 BASKET

I’m sitting here at very early morning, everyone's asleep, a flat is semi-quiet, and I’m sipping on some hot cocoa while finishing uni assignments. I’m so thankful, and so happy and so mellowed out. Creating new decorations and following my passions have become such a blessing. Such a soothing way for me to spend time with myself, my thoughts, and express my creative side. I honestly believe that doing the things we love is the path to our happiness because it's not how much we have but how much we enjoy that makes happiness. I would love to hear your passions and hobbies, and maybe we can inspire each other. Let me know in the comment section.

Frankly speaking, I'm a big fan of little decorations because they can make a huge difference. That's the reason why I bought this basket in Pepco. I loved it but knew that I might find a way to add something that will give it life. Well, and then I found quite luckily in the store these colorful pompons that are just perfect for this dreamy DIY! Grab a mug of hot chocolate, we are going to make something beautiful (and insta-friendly, muahaha). ☕️ 

This DIY is super easy, and it will take approximately 10 minutes. So, what will we need to prepare?

✂️ A basket of your choice
✂️ Pompons or any type of a decorative item
✂️ A hot glue gun & smile on your face! ✨

Let's make magic! ✨

The most important is to choose the right material for you. I've decided to use these pompons (is it really the right word and name for it? 😀 Let me know in the comments how do you call it). You can also use fake flowers, the result might be even nicer. Well, and that's it, then comes the fun part with a hot glue gun. It can be tricky, so please, be very careful with a hot glue gun. I burned myself, and it was crazy pain.

Now, take a pompon and stick it to the basket. It might take a few seconds so it's better to hold the pompon, and it will stay there forever. Also, I would recommend changing the colors, sizes, and materials if you want.  It will create a nice pattern.

Super easy, right? And now, a cherry on the top! You can use the rest of the material for your "new" cell phone cover, yay! ✨

I hope you enjoyed it. If you give a chance to try to make the basket DIY or phone cover, tag me on the Instagram @shadesofsilvie, and I will repost it. 🌷

Have a lovely day.


Hello, World!

With our days spent largely at home for most of us right now, it seems that we are all experiencing several stages during the lockdown. It’s been a funny couple of weeks so far. I experienced ups and downs, and hopefully found the way out. I would like to share with you my journey and maybe, to help you improve the quality of life in quarantine. 

From lazy days in the bed to finally completing that 1000 piece puzzle, Ooh-la-la!

It began with extreme productivity and decluttering every single inch of our kingdom. Do you remember the Limitless pill scene? What a hilarious copy of myself, muahaha! I was facing my inner insecurities, trying to make everything right like it was before, when was the world more and less normal. The price for a clean home was my me time, joy, and I just wanted a break. Well, as it turned out, this was the beginning of phase number two. It was the moment of change. Oversleeping, procrastination, and playing The Sims 4 over and over again. Days and nights were mixed up, and I was lazy like a pro. Surprisingly, I was enjoying it! The smell of spring in the air, the perfume of flowers, and, of course, my allergy. Sneezing, coughing, runny nose, what an excellent time of the year! As you might guess, I had to isolate myself in the bedroom to keep safe my nose. 

Who would like to look like He-Who-Must-Not-Be-Named? 
Ten points to Gryffindor!


Hopefully, this phase was just temporary. I was rising from procrastination to progress and the peak. Luckily, I understood that the crucial part of coming back is effective planning and a positive mindset. As you might know, different people do procrastinate for different reasons. Quite often it has its perks and its drawbacks. Procrastination is like a drug, once you start doing it, you will find yourself doing it again and again, and finally, it will become an escape plan yet mess your dreams, a dream at a time. That's the reason why is time management a great strategy against procrastination. It will help you to find the balance between what do you want, and what's right. 

"It is our choices ... that show what we truly are, far more than our abilities." — Albus Dumbledore

How to start? Firstly, it's essential to make a list of things you need to do. A great type of to-do list is the Eisenhower Matrix. You can simply manage your tasks based on four possibilities. The first of them is do, urgent, and important. You can imagine these tasks like a red flag, you need to deal with them immediately, like taking your medication at a specific time of a day. Secondly, decide, tasks are important, but not urgent, you can schedule them to do later, for example finishing the essay you need to send till the end of the week or going for a jog. Thirdly, delegate, urgent, but not important. This group of tasks is great because you can delegate it to someone else. Booking flight tickets? Organizing a wedding? Hey, honey, there is work waiting for you, hee-hee! Last but not least, neither urgent nor important, delete. Welcome to the group of procrastination! These tasks should be eliminated. I have prepared for you this Eisenhower Matrix. Feel free to steal it, print it, and use it! :). 


On the other hand, a positive mindset in the long term is something else. I cannot do the work for you but I would like to give you some tricks and tips which can be helpful. First and foremost, keep in touch with your friends and family. Social distancing is extremely important during these difficult times, but we can find ways how to care about our mental health, and online communication is one of them. Download WhatsApp, use Messanger or FaceTime with your beloved ones. Every single call can help you as well as the other side. What is more, never underestimate the power of endorphins! Try a couple yoga with your prince, experience the living hell with Jillian Michaels, or test your physical condition with crazy high-intensity interval training. Ladies, I can highly recommend this Tabata, it's killer but those men, damm! haha
Take this situation as a great opportunity for you. Try those grannies recipes, that are waiting for you in the drawer, make a bucket list of things you would love to accomplish and places you desire to visit. Learn chess and Go, and be the star of the party after quarantine. Try programming, playing on the instrument, or even knitting!  You can use this time to make great and big things. Don't forget to believe that there will be the end. The world might be different but after some time, we will have back our normal lives.

"Fawkes is a phoenix, Harry. Phoenixes burst into flame when it is time for them to die and are reborn from the ashes." — Albus Dumbledore

Stay safe

QUARANTINE


Hello, World!

With our days spent largely at home for most of us right now, it seems that we are all experiencing several stages during the lockdown. It’s been a funny couple of weeks so far. I experienced ups and downs, and hopefully found the way out. I would like to share with you my journey and maybe, to help you improve the quality of life in quarantine. 

From lazy days in the bed to finally completing that 1000 piece puzzle, Ooh-la-la!

It began with extreme productivity and decluttering every single inch of our kingdom. Do you remember the Limitless pill scene? What a hilarious copy of myself, muahaha! I was facing my inner insecurities, trying to make everything right like it was before, when was the world more and less normal. The price for a clean home was my me time, joy, and I just wanted a break. Well, as it turned out, this was the beginning of phase number two. It was the moment of change. Oversleeping, procrastination, and playing The Sims 4 over and over again. Days and nights were mixed up, and I was lazy like a pro. Surprisingly, I was enjoying it! The smell of spring in the air, the perfume of flowers, and, of course, my allergy. Sneezing, coughing, runny nose, what an excellent time of the year! As you might guess, I had to isolate myself in the bedroom to keep safe my nose. 

Who would like to look like He-Who-Must-Not-Be-Named? 
Ten points to Gryffindor!


Hopefully, this phase was just temporary. I was rising from procrastination to progress and the peak. Luckily, I understood that the crucial part of coming back is effective planning and a positive mindset. As you might know, different people do procrastinate for different reasons. Quite often it has its perks and its drawbacks. Procrastination is like a drug, once you start doing it, you will find yourself doing it again and again, and finally, it will become an escape plan yet mess your dreams, a dream at a time. That's the reason why is time management a great strategy against procrastination. It will help you to find the balance between what do you want, and what's right. 

"It is our choices ... that show what we truly are, far more than our abilities." — Albus Dumbledore

How to start? Firstly, it's essential to make a list of things you need to do. A great type of to-do list is the Eisenhower Matrix. You can simply manage your tasks based on four possibilities. The first of them is do, urgent, and important. You can imagine these tasks like a red flag, you need to deal with them immediately, like taking your medication at a specific time of a day. Secondly, decide, tasks are important, but not urgent, you can schedule them to do later, for example finishing the essay you need to send till the end of the week or going for a jog. Thirdly, delegate, urgent, but not important. This group of tasks is great because you can delegate it to someone else. Booking flight tickets? Organizing a wedding? Hey, honey, there is work waiting for you, hee-hee! Last but not least, neither urgent nor important, delete. Welcome to the group of procrastination! These tasks should be eliminated. I have prepared for you this Eisenhower Matrix. Feel free to steal it, print it, and use it! :). 


On the other hand, a positive mindset in the long term is something else. I cannot do the work for you but I would like to give you some tricks and tips which can be helpful. First and foremost, keep in touch with your friends and family. Social distancing is extremely important during these difficult times, but we can find ways how to care about our mental health, and online communication is one of them. Download WhatsApp, use Messanger or FaceTime with your beloved ones. Every single call can help you as well as the other side. What is more, never underestimate the power of endorphins! Try a couple yoga with your prince, experience the living hell with Jillian Michaels, or test your physical condition with crazy high-intensity interval training. Ladies, I can highly recommend this Tabata, it's killer but those men, damm! haha
Take this situation as a great opportunity for you. Try those grannies recipes, that are waiting for you in the drawer, make a bucket list of things you would love to accomplish and places you desire to visit. Learn chess and Go, and be the star of the party after quarantine. Try programming, playing on the instrument, or even knitting!  You can use this time to make great and big things. Don't forget to believe that there will be the end. The world might be different but after some time, we will have back our normal lives.

"Fawkes is a phoenix, Harry. Phoenixes burst into flame when it is time for them to die and are reborn from the ashes." — Albus Dumbledore

Stay safe


Boy-oh-boy, do I love Sundays! Nothing better than being snuggled in bed, drinking cappuccinos and reading an exciting book, whilst thinking about building castles in the air for the future. Combine this heavenly good combination with fresh bedding and a partner in crime. That sounds like a paradise, right? Since we’re all spending the majority of our days indoors, it's quite nice to try new things and find the way how to relax. That's the main aim of this girlish Book Club. We will travel in centuries, genres, and who knows, maybe even to Christian's red room (- heh-heh-heh). As much as we adore those Grey`s stuff, shell try something else for the first time, ok Anastasias Steele? The book, that will remind us of the old days full of traveling, exploring, and times, when was our guardian angel in constant discomfort because of us. Salute to a talented Czech author, that has the same number of lives as a cat.


Ladislav Zibura is the Czech writer known for his sarcastic Czech humor. So far, he has been enough lucky to publish 3 books, and 40 Dní pěšky do Jeruzaléma is the first of them. The book is available only in Czech, but you have a great opportunity to learn the language in the funniest way.

Now you are probably thinking, why the heck Czech book? 

Well, this author is a weirdo. In 2015, Zibura decided to attempt the Czech TV show called AZ Kvíz. By the stroke of luck, I was watching the show with my mum, and we witnessed the most bizarre act of humanity. You can watch it here, and this isn't an add. Since that time, this TV guy was quite popular and turned out, this was his way of marketing. It worked, at least for the younger audience. I had a chance to attempt his lecture 2 years ago, and it was stunning. It was like listening to your mind when you are super angry, and you want to tell all those stuff, but you say just OK.  He is frankly in everything, sometimes maybe too much but, I had never a chance to read at least one of his books. However, in this quarantine period, I finally found the time on all those things I always wanted to do, and reading is one of them. 

This work supposes to be full of fun, big smiles, and painfully awkward moments that make you want to crawl into a hole.

And that is my dear ladies, the best thing to read. Shall we start today? See you next month!

XOXO

BOOK CLUB


Boy-oh-boy, do I love Sundays! Nothing better than being snuggled in bed, drinking cappuccinos and reading an exciting book, whilst thinking about building castles in the air for the future. Combine this heavenly good combination with fresh bedding and a partner in crime. That sounds like a paradise, right? Since we’re all spending the majority of our days indoors, it's quite nice to try new things and find the way how to relax. That's the main aim of this girlish Book Club. We will travel in centuries, genres, and who knows, maybe even to Christian's red room (- heh-heh-heh). As much as we adore those Grey`s stuff, shell try something else for the first time, ok Anastasias Steele? The book, that will remind us of the old days full of traveling, exploring, and times, when was our guardian angel in constant discomfort because of us. Salute to a talented Czech author, that has the same number of lives as a cat.


Ladislav Zibura is the Czech writer known for his sarcastic Czech humor. So far, he has been enough lucky to publish 3 books, and 40 Dní pěšky do Jeruzaléma is the first of them. The book is available only in Czech, but you have a great opportunity to learn the language in the funniest way.

Now you are probably thinking, why the heck Czech book? 

Well, this author is a weirdo. In 2015, Zibura decided to attempt the Czech TV show called AZ Kvíz. By the stroke of luck, I was watching the show with my mum, and we witnessed the most bizarre act of humanity. You can watch it here, and this isn't an add. Since that time, this TV guy was quite popular and turned out, this was his way of marketing. It worked, at least for the younger audience. I had a chance to attempt his lecture 2 years ago, and it was stunning. It was like listening to your mind when you are super angry, and you want to tell all those stuff, but you say just OK.  He is frankly in everything, sometimes maybe too much but, I had never a chance to read at least one of his books. However, in this quarantine period, I finally found the time on all those things I always wanted to do, and reading is one of them. 

This work supposes to be full of fun, big smiles, and painfully awkward moments that make you want to crawl into a hole.

And that is my dear ladies, the best thing to read. Shall we start today? See you next month!

XOXO


Oh, hey. 

I’m Silvie, a twenty-something lover of cappuccinos, husky dogs, Sheldon Cooper, and organizing stuff. And Indian food. And oversized sweaters. And colorful stationery. Okay, okay, you get the point. As it turns out, I also like creating things, which is half the reason I began Shades of Silvie way back in 2013 (where has the time gone?!).
I graduated from TBU university in Czechia with a BA (English for Business Administration) and chose to continue with a MA in the Marketing field. Since I have had started uni, it was quite challenging to cope with studying, surviving (on ramen noodles), and finding my prince (or Christian Grey?). My 50 shades of me were lost, and I felt a desperate desire to start the blog again. However, my family was reading the blog, even though it was something forbidden, and I had to face the inner war of the price of my privacy and saying goodbye to writing. It was impossible to choose so I chose the third option (as always). Traveling and taking photos, preparing articles and changing the design of the kingdom. So, what I have prepared for you?

It's feminine. It's edgy. It's aspirational, intelligent, and personal.

Welcome to the new era of Shades of Silvie in English!
  • 15.4.20

WELCOME BACK!


Oh, hey. 

I’m Silvie, a twenty-something lover of cappuccinos, husky dogs, Sheldon Cooper, and organizing stuff. And Indian food. And oversized sweaters. And colorful stationery. Okay, okay, you get the point. As it turns out, I also like creating things, which is half the reason I began Shades of Silvie way back in 2013 (where has the time gone?!).
I graduated from TBU university in Czechia with a BA (English for Business Administration) and chose to continue with a MA in the Marketing field. Since I have had started uni, it was quite challenging to cope with studying, surviving (on ramen noodles), and finding my prince (or Christian Grey?). My 50 shades of me were lost, and I felt a desperate desire to start the blog again. However, my family was reading the blog, even though it was something forbidden, and I had to face the inner war of the price of my privacy and saying goodbye to writing. It was impossible to choose so I chose the third option (as always). Traveling and taking photos, preparing articles and changing the design of the kingdom. So, what I have prepared for you?

It's feminine. It's edgy. It's aspirational, intelligent, and personal.

Welcome to the new era of Shades of Silvie in English!

Krásné nedělní poledne,

je tomu již několik týdnů, kdy sama v sobě hledám odpovědi na to, jak najít vnitřní rovnováhu. Pro někoho je květen plný stresu ze zkouškového a v druhém týmu, do něhož se řadím i já, se každou noc budím ze stresu z blížících se státnic. Jak tedy najít vnitřní sebedůvěru a splnit si své sny?

Když jsem nedávno jela domů, pozorovala jsem kapky deště jak cestují po špinavém okně dolů. Seděla jsem v autobuse u posledního okénka vpravo a kromě dopadu kapek a těžkého funění autobusu se rozléhal v dáli podvečerní klid. Po šesti náročných semestrech jsem měla konečně v plastikové složce výpis o studiu a jakoby mě kromě toho vytoužené klidu najednou zachvátila panika. Dřív jsem si myslela, že je zkouškové procházka peklem, ale co budou státnice? V hlavě se mi přehrávaly všechny ty stohy papírů a zápisků, které byly chronologicky barevně uspořádány na polici se školními materiály a hrdlo se mi pomalu zužovalo. Je vůbec možné, aby mozek nasál jako houba takové množství informací? Nevědomky jsem otevřela kabelku a vytáhla sluchátka a mobil. Umanula jsem si, že se co jen to půjde musím držet dál od stresu a pustila jsem tak první audio, které na mě vyskočilo v playlistu. Abyste věděli, můj seznam se dělí na dvě složky. Audio knížky a přednášky a v druhé složce bordel. Přestože si myslím, že jsem na pořádek jako druhá Monika z Přátel, písničky v mobilu jsou u mě stejně chaoticky poskládané jako skříň dospívajícího puberťáka. Hlavu jsem si opřela o chladivé sklo a podle prvních slov přednášejícího jsem poznala, že se jedná o pana Mühlfeita. Ačkoliv mi stále blikala červená kontrolka stresu vzadu v mozku, znovu se mi vlil do žil příliv motivace, který sílil s každým další slovem. Po půl hodině jsem nahrávku vypnula a mobil schovala zpět do bezpečí kabelky. 

Nevím, jestli je to věkem, ale řekla bych, že až příliš často přestáváme věřit. Věřit v naše sny, přání, touhy a sami sebe. Tak důkladně se snažíme nevěřit v nic, že je naše mysl roztěkaná po všech čertech a hledáme cestu pomocí berličky. Ta má samozřejmě různé formy a to začínaje od seriálů, závislosti, až po nenávist a zahořknutí nad celým světem. Důležité je si ale uvědomit, že ač je berlička čas od času zapotřebí, aby se člověk přece jenom nezbláznil, není dobré ji mít jako předvolbu. Život nám protéká mezi prsty a je příliš krátký na to, abychom nechali ostatní dělat rozhodnutí za nás. 

ŽIVOT JE HRA. A JE IBA NA TEBE, ČI BUDEŠ HRÁČ ALEBO HRAČKA.

A jak se tedy každý den probouzet tak, abyste zalili místnost štěstím? Prostě se pro to rozhodněte. Možná to bude znít fádně, ale o tom, jaký bude náš den, rozhodne především náš mindset. Jestliže se vsadíte sami se sebou, že se dnes naučíte 1/3 otázek ke státnicím, nebo že budete mít hezký den, s největší pravděpodobností večer ulehnete s úžasem a překvapením, protože to opravdu dokážete. Jednoduše překonáte sami sebe a to je cíl každého dne v našem životě. Prožít náš osobní příběh a být lepší než včera. 

TVOJ ŽIVOT SA VŽDY POHNE V SMERE TVOJEJ NAJSILNEJŠEJ MYŠLIENKY.


V neposledním řadě nesmím zapomenout zmínit kouzlo času. Častokrát čekáme, až bude ta správná chvíle, až budeme motivovaní a inspirovaní, až bude svítit slunce jen pro nás. Trik produktivity a time managementu ovšem spočívá právě v tom, že si kouzelný moment vytvoříme a čím dřív s prací začneme, tím dřív skončíme. Mně osobně sice nesedí nalinkovaný den minutu po minutě, ale vlastní To Do list, který je rozčleněn na sekci ráno, dopoledne, odpoledne a večer. Toto časové rozpětí mi umožňuje flexibilitu, která mě motivuje natolik, abych si všechno splnila ještě s předstihem a mohla se potom věnovat tomu, na co nezbývá v pohádce 24/7 dostatek času. 

 ZAPÁL SVIEČKY, POVLEČ SI TO DRAHÉ POSTELNÉ POVLEČENIE A DAJ SI TO ŠPECIÁLNE SPODNÉ PRÁDLO. NEČAKAJ S TÝM NA ŠPECIÁLNU PRÍLEŽITOSŤ. DNEŠOK JE ŠPECIÁLNY.

Je jen na Vás, jakou nohou se rozhodnete vkročit do nového dne. Možná je ale dobré mít na paměti, že s humorem se na svět díváme přece jenom líp. A tak Vám snad i tento zenový příběh zlepší den. 

"Na závěr seššinu (několika dnů intenzívního zazenu) seděli všichni v tiché meditaci. Doutnající tyčinky šířily sakrální vůni, bylo cítit, jak narůstá duchovní koncentrace. Tu vypustil zenový mistr větry. Na několik okamžiků byl téměř hmatatelně mezi mnichy znát určitý neklid. Když se ho posléze zeptali, zda mu to nedopatření bylo trapné, zenový mistr odpověděl: "Nebylo to žádné nedopatření, byl to záměr. Na okamžik naprosto zřetelně závisela rovnováha světa na mně."

Mějte se krásně a přeji Vám hodně štěstí u zkoušek a státnic. 🍀

S. ✨

The secret of life


Krásné nedělní poledne,

je tomu již několik týdnů, kdy sama v sobě hledám odpovědi na to, jak najít vnitřní rovnováhu. Pro někoho je květen plný stresu ze zkouškového a v druhém týmu, do něhož se řadím i já, se každou noc budím ze stresu z blížících se státnic. Jak tedy najít vnitřní sebedůvěru a splnit si své sny?

Když jsem nedávno jela domů, pozorovala jsem kapky deště jak cestují po špinavém okně dolů. Seděla jsem v autobuse u posledního okénka vpravo a kromě dopadu kapek a těžkého funění autobusu se rozléhal v dáli podvečerní klid. Po šesti náročných semestrech jsem měla konečně v plastikové složce výpis o studiu a jakoby mě kromě toho vytoužené klidu najednou zachvátila panika. Dřív jsem si myslela, že je zkouškové procházka peklem, ale co budou státnice? V hlavě se mi přehrávaly všechny ty stohy papírů a zápisků, které byly chronologicky barevně uspořádány na polici se školními materiály a hrdlo se mi pomalu zužovalo. Je vůbec možné, aby mozek nasál jako houba takové množství informací? Nevědomky jsem otevřela kabelku a vytáhla sluchátka a mobil. Umanula jsem si, že se co jen to půjde musím držet dál od stresu a pustila jsem tak první audio, které na mě vyskočilo v playlistu. Abyste věděli, můj seznam se dělí na dvě složky. Audio knížky a přednášky a v druhé složce bordel. Přestože si myslím, že jsem na pořádek jako druhá Monika z Přátel, písničky v mobilu jsou u mě stejně chaoticky poskládané jako skříň dospívajícího puberťáka. Hlavu jsem si opřela o chladivé sklo a podle prvních slov přednášejícího jsem poznala, že se jedná o pana Mühlfeita. Ačkoliv mi stále blikala červená kontrolka stresu vzadu v mozku, znovu se mi vlil do žil příliv motivace, který sílil s každým další slovem. Po půl hodině jsem nahrávku vypnula a mobil schovala zpět do bezpečí kabelky. 

Nevím, jestli je to věkem, ale řekla bych, že až příliš často přestáváme věřit. Věřit v naše sny, přání, touhy a sami sebe. Tak důkladně se snažíme nevěřit v nic, že je naše mysl roztěkaná po všech čertech a hledáme cestu pomocí berličky. Ta má samozřejmě různé formy a to začínaje od seriálů, závislosti, až po nenávist a zahořknutí nad celým světem. Důležité je si ale uvědomit, že ač je berlička čas od času zapotřebí, aby se člověk přece jenom nezbláznil, není dobré ji mít jako předvolbu. Život nám protéká mezi prsty a je příliš krátký na to, abychom nechali ostatní dělat rozhodnutí za nás. 

ŽIVOT JE HRA. A JE IBA NA TEBE, ČI BUDEŠ HRÁČ ALEBO HRAČKA.

A jak se tedy každý den probouzet tak, abyste zalili místnost štěstím? Prostě se pro to rozhodněte. Možná to bude znít fádně, ale o tom, jaký bude náš den, rozhodne především náš mindset. Jestliže se vsadíte sami se sebou, že se dnes naučíte 1/3 otázek ke státnicím, nebo že budete mít hezký den, s největší pravděpodobností večer ulehnete s úžasem a překvapením, protože to opravdu dokážete. Jednoduše překonáte sami sebe a to je cíl každého dne v našem životě. Prožít náš osobní příběh a být lepší než včera. 

TVOJ ŽIVOT SA VŽDY POHNE V SMERE TVOJEJ NAJSILNEJŠEJ MYŠLIENKY.


V neposledním řadě nesmím zapomenout zmínit kouzlo času. Častokrát čekáme, až bude ta správná chvíle, až budeme motivovaní a inspirovaní, až bude svítit slunce jen pro nás. Trik produktivity a time managementu ovšem spočívá právě v tom, že si kouzelný moment vytvoříme a čím dřív s prací začneme, tím dřív skončíme. Mně osobně sice nesedí nalinkovaný den minutu po minutě, ale vlastní To Do list, který je rozčleněn na sekci ráno, dopoledne, odpoledne a večer. Toto časové rozpětí mi umožňuje flexibilitu, která mě motivuje natolik, abych si všechno splnila ještě s předstihem a mohla se potom věnovat tomu, na co nezbývá v pohádce 24/7 dostatek času. 

 ZAPÁL SVIEČKY, POVLEČ SI TO DRAHÉ POSTELNÉ POVLEČENIE A DAJ SI TO ŠPECIÁLNE SPODNÉ PRÁDLO. NEČAKAJ S TÝM NA ŠPECIÁLNU PRÍLEŽITOSŤ. DNEŠOK JE ŠPECIÁLNY.

Je jen na Vás, jakou nohou se rozhodnete vkročit do nového dne. Možná je ale dobré mít na paměti, že s humorem se na svět díváme přece jenom líp. A tak Vám snad i tento zenový příběh zlepší den. 

"Na závěr seššinu (několika dnů intenzívního zazenu) seděli všichni v tiché meditaci. Doutnající tyčinky šířily sakrální vůni, bylo cítit, jak narůstá duchovní koncentrace. Tu vypustil zenový mistr větry. Na několik okamžiků byl téměř hmatatelně mezi mnichy znát určitý neklid. Když se ho posléze zeptali, zda mu to nedopatření bylo trapné, zenový mistr odpověděl: "Nebylo to žádné nedopatření, byl to záměr. Na okamžik naprosto zřetelně závisela rovnováha světa na mně."

Mějte se krásně a přeji Vám hodně štěstí u zkoušek a státnic. 🍀

S. ✨

Krásné sváteční odpoledne,

ohňostroj už po večerech tančí na nebi a vločky kreslí sněžné polibky po našich kabátech. Zima přišla v celé své kráse a přestože nám jeden rok končí a druhý začíná, ve vzduchu poletují nevyřčená přání toho následujícího. Silvestr se blíží den za dnem a povinnosti klepou na dveře. Rok 2018 se s námi oficiálně loučí a se zasněným pohledem vzhlížíme k nebi. Možná je ten pravý čas učinit důležitá rozhodnutí, která změní směr našeho osudu. Častokrát věci odkládáme, třebaže nejlepší čas je právě ted' a naše nové já čeká přímo za dveřmi. Tak jak mu jít naproti?

IF YOUR LIFE WENT EXACTLY AS PLANNED, WHAT WOULD YOU BE DOING RIGHT NOW?

Arnold Schwarzenegger je jeden z divů světa, který překonal jen sám sebe. Častokrát sebe sama srovnáme s druhými, ale málokdy se zastavíme a poznáme osobu, se kterou se už tolik rán probouzíme. Jak moc se znáte? S radostí jsem se vždy těšila na první den školy, kdy se každý musel představovat. Pro někoho extrémně stresující situace, pro druhého zbytečnost, ale pro mě to znamenalo vyjít z komfortní zóny a představit sebe sama mýma očima. Vysoké růžovlasé děvčátko, které má rádo motivaci a extrémní zážitky. A tak popřemýšlejte vy sami, jak se chcete představovat za dalších pět let? Bude to ta stejná známá tvář, která se na vás ráno usmívá v zrcadle, nebo nemáte tušení, ale rádi by jste takovou bytost chtěli potkat? 

WINNERS MUST HAVE TWO THINGS, DEFINITE GOALS & A BURNING DESIRE TO ACHIEVE THEM

Častokrát máme v mysli jasnou vizi toho, kým se chceme stát, ale jen málokdy pro to něco uděláme. Snad jako by nás odrazovala náročnost, kterou s sebou sen přináší, přestože někdy stačí si cestu k cíli rozdělit a mnohdy se nám podaří právě to, co se zprvu zdálo nemožné. Zamyslete se nad tím, jaký život chcete po zbytek života vést a zda vás napadá, jak můžete být ještě št'astnější. Někoho potěší větší finanční příjem, jiného impérium a vašeho nejbližšího třeba jen výlet do země svého dětství, kterou chce již léta navštívit. 

LUCK IS WHAT YOU HAVE LEFT OVER AFTER YOU GIVE 100 PERCENT

Jestliže už víme co chceme, je důležité zaujmout pozici na startovní čáře. Mít připravený plán za honbou našich snů je teprve začátek a všechna práce nás teprve čeká. Není třeba se bát neúspěchu, nebot' limity najdeme jenom v naší hlavě a ty se dají stejně přenastavit, s jakou vírou byly přijmuty za své. 

EXPERIENCE IS OFTEN WHAT YOU GET WHEN YOU WERE EXPECTING SOMETHING ELSE

Očekávání jsou často právě to, co nás brzdí v našem osobním rozvoji. Očekáváme díky předchozím zkušenostem to samé, co jsme již zažili. At' už jsou to přístupy našich blízkých, předsudky, nebo strach. Proto je lepší být každé ráno obezřetný, ale otevřený novým možnostem, a to jak v životě osobním, tak také profesním. Mnohdy to může být právě to, co nás dovede za pokladem na konci duhy. 

NEVER STOP DOING YOUR BEST JUST BECAUSE SOMEONE DOES NOT GIVE YOU CREDIT

Vždy je nejlepší cesta pro naše štěstí vážit si ostatních, ale se stejným respektem zacházet k sobě. Brát sebe sama jako nejlepšího kamaráda, ke kterému se chováme s úctou a s respektem, ale očima dítěte, které s radostí objevuje svět a nalézá v něm stále něco nového. Žijme na sto procent a nenechejme se odradit bublinou světa někoho jiného. Vždy budou na cestě překážky a ne všichni budou sdílet stejný názor jako my, ale právě tehdy se nesmíme vzdát, ale s vnitřním klidem přijmout skutečnost, že cesta ostatních může být jiná, než ta naše. Ač se to nezdá, každé úsilí bude ve správný čas odměněno, a proto se nepřestávejme snažit a mějme cíle ještě větší, než dříve, byt' pro někoho jiného jsme už dávno překročili limity možného. 

SUCCESS IS OFTEN THREE FEET AWAY FROM WHERE WE DECIDE TO QUIT

Než se rozhodnete, že den stojí za nic a vám se nedaří, vzpomeňte si na momenty vašeho života, kdy vám bylo stejně. Nebyl to právě zítřek, který všechno změnil? Předtím než se vzdáte svých snů, raději si odpočiňte a možná ujděte pár kilometrů na čerstvém vzduchu. Někdy je to přesně to, co potřebujeme, čas sami se sebou a svými myšlenkami. Protože výzvy nejsou od toho, aby nás zničily, ale posunuly rychleji dopředu. 

MAYBE THE THING YOU ARE MOST AFRAID OF IS EXACTLY WHAT YOU SHOULD DO

Mějte krásné volno a přeji Vám úspěšný rok 2019. 

🎬 2019


Krásné sváteční odpoledne,

ohňostroj už po večerech tančí na nebi a vločky kreslí sněžné polibky po našich kabátech. Zima přišla v celé své kráse a přestože nám jeden rok končí a druhý začíná, ve vzduchu poletují nevyřčená přání toho následujícího. Silvestr se blíží den za dnem a povinnosti klepou na dveře. Rok 2018 se s námi oficiálně loučí a se zasněným pohledem vzhlížíme k nebi. Možná je ten pravý čas učinit důležitá rozhodnutí, která změní směr našeho osudu. Častokrát věci odkládáme, třebaže nejlepší čas je právě ted' a naše nové já čeká přímo za dveřmi. Tak jak mu jít naproti?

IF YOUR LIFE WENT EXACTLY AS PLANNED, WHAT WOULD YOU BE DOING RIGHT NOW?

Arnold Schwarzenegger je jeden z divů světa, který překonal jen sám sebe. Častokrát sebe sama srovnáme s druhými, ale málokdy se zastavíme a poznáme osobu, se kterou se už tolik rán probouzíme. Jak moc se znáte? S radostí jsem se vždy těšila na první den školy, kdy se každý musel představovat. Pro někoho extrémně stresující situace, pro druhého zbytečnost, ale pro mě to znamenalo vyjít z komfortní zóny a představit sebe sama mýma očima. Vysoké růžovlasé děvčátko, které má rádo motivaci a extrémní zážitky. A tak popřemýšlejte vy sami, jak se chcete představovat za dalších pět let? Bude to ta stejná známá tvář, která se na vás ráno usmívá v zrcadle, nebo nemáte tušení, ale rádi by jste takovou bytost chtěli potkat? 

WINNERS MUST HAVE TWO THINGS, DEFINITE GOALS & A BURNING DESIRE TO ACHIEVE THEM

Častokrát máme v mysli jasnou vizi toho, kým se chceme stát, ale jen málokdy pro to něco uděláme. Snad jako by nás odrazovala náročnost, kterou s sebou sen přináší, přestože někdy stačí si cestu k cíli rozdělit a mnohdy se nám podaří právě to, co se zprvu zdálo nemožné. Zamyslete se nad tím, jaký život chcete po zbytek života vést a zda vás napadá, jak můžete být ještě št'astnější. Někoho potěší větší finanční příjem, jiného impérium a vašeho nejbližšího třeba jen výlet do země svého dětství, kterou chce již léta navštívit. 

LUCK IS WHAT YOU HAVE LEFT OVER AFTER YOU GIVE 100 PERCENT

Jestliže už víme co chceme, je důležité zaujmout pozici na startovní čáře. Mít připravený plán za honbou našich snů je teprve začátek a všechna práce nás teprve čeká. Není třeba se bát neúspěchu, nebot' limity najdeme jenom v naší hlavě a ty se dají stejně přenastavit, s jakou vírou byly přijmuty za své. 

EXPERIENCE IS OFTEN WHAT YOU GET WHEN YOU WERE EXPECTING SOMETHING ELSE

Očekávání jsou často právě to, co nás brzdí v našem osobním rozvoji. Očekáváme díky předchozím zkušenostem to samé, co jsme již zažili. At' už jsou to přístupy našich blízkých, předsudky, nebo strach. Proto je lepší být každé ráno obezřetný, ale otevřený novým možnostem, a to jak v životě osobním, tak také profesním. Mnohdy to může být právě to, co nás dovede za pokladem na konci duhy. 

NEVER STOP DOING YOUR BEST JUST BECAUSE SOMEONE DOES NOT GIVE YOU CREDIT

Vždy je nejlepší cesta pro naše štěstí vážit si ostatních, ale se stejným respektem zacházet k sobě. Brát sebe sama jako nejlepšího kamaráda, ke kterému se chováme s úctou a s respektem, ale očima dítěte, které s radostí objevuje svět a nalézá v něm stále něco nového. Žijme na sto procent a nenechejme se odradit bublinou světa někoho jiného. Vždy budou na cestě překážky a ne všichni budou sdílet stejný názor jako my, ale právě tehdy se nesmíme vzdát, ale s vnitřním klidem přijmout skutečnost, že cesta ostatních může být jiná, než ta naše. Ač se to nezdá, každé úsilí bude ve správný čas odměněno, a proto se nepřestávejme snažit a mějme cíle ještě větší, než dříve, byt' pro někoho jiného jsme už dávno překročili limity možného. 

SUCCESS IS OFTEN THREE FEET AWAY FROM WHERE WE DECIDE TO QUIT

Než se rozhodnete, že den stojí za nic a vám se nedaří, vzpomeňte si na momenty vašeho života, kdy vám bylo stejně. Nebyl to právě zítřek, který všechno změnil? Předtím než se vzdáte svých snů, raději si odpočiňte a možná ujděte pár kilometrů na čerstvém vzduchu. Někdy je to přesně to, co potřebujeme, čas sami se sebou a svými myšlenkami. Protože výzvy nejsou od toho, aby nás zničily, ale posunuly rychleji dopředu. 

MAYBE THE THING YOU ARE MOST AFRAID OF IS EXACTLY WHAT YOU SHOULD DO

Mějte krásné volno a přeji Vám úspěšný rok 2019. 


Chlad mě budí do tmy a pod šepotem hřející peřiny otevírám oči. Venku je ještě šero, ale město se už pomalu začíná probouzet k životu. Odhazuji přikrývku, která je kolem mě obmotaná jako horký had, a usedám ke stolu. Diář vítá první den v měsíci a já se zamýšlím. Dnešek všechno změní, bude to jeden z těch dnů, na které si vzpomenete ve vlnách oceánu a očích svých milovaných. Moment, který dá význam novým zítřkům.

Procházím agendu na další týden a zpoza notesu vypadává zapadlá poznámka. Poznávám svůj rukopis a na značně zmačkaném papíru stojí sedm písmen. Mou hlavou proletí tisíce myšlenek a zadívám se na zaprášený papírek. Erasmus. Stojím před oknem, poslouchám šepot stromů ve větru a přemýšlím nad mým životem. Zdá se mi, jakoby každý další rok byl kratší a těžší. Noci jsou delší, povinnosti obsáhlejší a konfety krásných chvilek se vytrácí v komfortní zóně. Házím rukavici do ringu a vyplňuji formulář, protože kdy jindy, než ted'.

“We are born in one day. We die in one day. We can change in one day. And we can fall in love in one day. Anything can happen in just one day.”

Odesláno. Zdá se mi poněkud zarážející, jak velkou roli hrály, a stále hrají, právě tyto malé okamžiky. Stačilo by jedno kliknutí, hodinový odpočinek, nebo pohled na druhou stranu a nikdy by se dráhy osudy nestřetly. Všechno by bylo úplně jinak a můžeme jen hádat, jestli lépe, nebo hůř. S jistotou Vám ale povím jedno.

Vyšlo to. 

Odpočet do Irska právě započal.


Sedím na posteli pražského prázdného bytu a kontroluji zítřejší let. Kalendář hlásí pátek 19. ledna 2018 a mně až poprvé v naprostém tichu dochází, pro co jsem se to k čertu upsala. (Spoiler alert, nevím naprosto nic a budu se sakra divit, jaký seriál pro mě život přichystal.) S děsem v očích a tlukotem v srdci kontroluji zítřejší let, procházím pečlivě sestavený plán a snažím se alespoň na pár hodin prospat. Mezinárodní podpora nesmí chybět a tak se s přáním št'astné cesty odebírám do říše snů. 

“If you put yourself in a position where you have to stretch outside your comfort zone, then you are forced to expand your consciousness.”

Budík naplňuje místnost ostrými vysokými tóny a já si poprvé uvědomuji, jak zatvrzelý mezek jsem. Moje touha dosáhnout každého goalu, byt' za vysokou cenu, je tak velká, že jsem dnes zase o kus blíž k cíli, byt' za sebou nechávám všechny své blízké. V mysli se mi vybavuje okamžik z předešlého dne. Bytem se nese strach, tikot ikeovských hodin a Táta se se mnou rozpačitě loučí. Podává mi ruku a se slzami v očích odchází co nejrychleji z bytu. Jako facka z jedné a z druhé strany mě tato vzpomínka probouzí k životu a spěchám se připravit k odletu. S důvěrou ve Vesmír a mantrou "Všechno se děje z nějakého důvodu" spěchám s motivací yesmana na autobus, kde už čeká pražský spoj č. 905. Ulice jsou tiché a prázdné a první paprsky dopadají na okraje silnice. S přesností králů přijíždíme na Terminál číslo 2 a ve mně se odjist'uje bomba paniky. Projít kontrolou, počkat si na otevření gatu a s pasem v ruce vstříc něčemu naprosto šílenému, ale vzrušujícího do poslední sekundy čekání. Usedám na své místo a motory se roztáčení. Hluk a energie rozvibruje letadlo a cítím husí kůži až na krku. Krůček po krůčku, tlak sílí a letadlo zrychluje. Momenty dělí tento okamžik a letadlo se poprvé odlepuje od země a my stoupáme. Jsem oněmělá. Vychutnávám si pohled pro bohy a euforie prostupuje každičkou buňkou mého těla. Děs střídá nadšení a až teprve ted' si uvědomuju, co za blázna vlastně jsem. Modlím se ke všemu dobrému, aby měla moje dcera víc rozumu a stačily ji vrcholky Tater. 

Po tříhodinovém letu přistáváme s hodinovým časovým posunem a hned po výstupu z letadla zakusuji pravé irské počasí. Kapičky deště mi rámují obličej a za maličkou chvilku už jsem celá promočená. Utíkám se svým zlatavým kufrem dovnitř a přes security hledám místo pro usednutí. Kupuji si mangový juice a cítím se jako Casey Neistat. Nová země, nové příležitosti, nový příliv motivace. Po krátkém odpočinku přijíždí autobus, a tak jedu čtyři hodiny v naprosté tmě a jen světýlka a hvězdy na nebi ukazují cesty k mému novému domovu. Z rádia se line těžký irský akcent a do pozadí hrají nejnovější hity řidičova playlistu. Mobil je bez sítě, baterka se vybíjí a první výzvy na sebe nenechají dlouho čekat. Bez možnosti kontaktovat ubytovatelku vystupuji na hlavním autobusovém nádraží a hra začíná. Vnitřní nejistota se střídá s naprostým rozhořčením, které vrcholí podivnými zásuvkami na hlavním nádraží. Bez telefonu, bez nabíječky, uprostřed Irska a ve tmě. Sedám si na lavičku a snažím se najít zbytek sebekontroly, který ve mně ještě zbyl, protože všechno se přeci musí nějak vyřešit.

Po deseti minutách a začínajících omrzlinách ke mně přichází krátkovlasá blondýna v kostkované vestě, která poznává ve vysoké Evropance svého hosta a po příliš dlouhém medvědím objetí přichází představení a jízda k novému ubytování. Město se zdá živé a plné energie, narozdíl ode mě, která po krátkém vybalení zvládnu tak sprchu, krátké představení a únavou upadám do staletého spánku. Mám na sobě dva svetry, šálu a ve vzduchu tančí beránci.

Nezbývá mi nic jiného, než usnout s vidinou teplého moře. (Spoiler alert, nebude. :D) 


Po dvanáctihodinovém kómatu otevírám oči a jsem zmatená, kde to vlastně jsem. Stěny nevypadají povědomě a v pokoji není víc než sedm stupňů. Při pohledu do levého rohu nabývám vědomí a kufr mi připomíná úklid. Jsem promrzlá na kost, ale protože porážku nepříjmám, je čas s tím něco udělat. 
Odebírám se k tomu, co mi vždy šlo nejlíp, a tak motivuju sebe sama, nastavuju mindset na optimismus a organizuji mé minimalistické království. Po snídani a zběžném zabydlení odcházím do obchodu a nebylo by to ono, kdyby jsme od začátku nehráli hru na faily.

Fail číslo jedna, ztrácím se. Při lovu na hlavní ulici odbočuji špatným směrem a ocitám se v prostranství cizího rodinného domu. Kamery červeně blikají, alarmy pískají, pes startuje, je čas na úprk. Fail číslo dva, víte co, raději toho necháme. Nebudeme se radovat na cizím neštěstí, že ano. A tak se zabydluji. První měsíc je těžký, ale zároveň v sobě skýtá možnosti plné výzev a osobního růstu, o kterých by se mi ani nesnilo, a také potkávám nové kamarády, o kterých už od začátku můžu říct, že naše přátelství neskončí za hranicemi Irska. Rachel, Fatimah, Wendy & Anaïs


Den za dnem utíká a první měsíc je za námi. Objevuji nová místa, potkávám nové přátele a zároveň se utvrzuji v tom, že se nepodřizuji nikomu a nikde, a tak vznikají první vtipné kovbojky, které se objevují na sociálních sítích. Aby se ale nikdo dlouho nenudil, přichází po prvním měsíci do Irska sněhová bouře Emma. Podcasty a předpovědi počasí hlásí živoucí apokalypsu a první sněhové vločky dopadají i v našem městečku. Lidé s košíky drancují obchody, všude panuje strach a zmatek a já si v poklidu užívám filmové situace do té doby, než se dozvím, že se do dvou dnů musím vystěhovat. Tvrdé mrazy totiž popraskaly v domě vodovodní potrubí a byt' bylo ubytování pravý očistec, ocitám se uprostřed takového bezvládí, jaké si jen stěží umím představit. Sněhová bouře na cestě, povinnosti do školy v plném proudu a já momentálně bez proudu, bez vody a bez ubytování. Hledím na bílou stěnu a sedím uprostřed ledového pokoje. Nikdo a nic za mě nic nevyřeší a jestli jsem si někdy v minulosti myslela, že mám problém, tak je čas otestovat své limity. Házím na sebe oblečení a nedovoluji si nechat vstoupit do mysli jedinou negativní myšlenku. Procházím všechny možné inzeráty a vydávám se ven do bouře hledat nový domov. Kapičky mrazu mě bičují do tváře a já znám jenom jedno jediné východisko. Prostě to půjde.

Kontaktuji realitního makléře a stojím před ulicí historických domů nedaleko centra. Mraz mi postupuje páteří, makléř má zpoždění a já začínám vidět před obličejem hvězdičky. Má zatvrzelost mi nedovoluje nic jiného než stát a vydržet a za chvíli se ukazuje postarší pán v zelené bundě s velkými d'olíčky ve tváři. Zavádí mě do dvoupatrového domu, které již obývají dvě studentky medicíny a postupně směřujeme do možného budoucího pokoje. Stěny jsou zatuchlé a plesnivé, pokoj je velký tak pro kočku a já stále čekám, kdy se objeví někdo s kamerou a natočí virál. Bohužel, nic takového se neděje a po čtvrthodinovém vyzdvyhování všech kvalit a kladů zdvořile odmítám. Odmítám byt a odmítám se stát obětí situace. Volám makléři číslo dva, tři, čtyři a po několika dalších prohlídkách upadám do melancholie. Odebírám se do vnitřního klidu a modlím se o zázrak. Malý, nečekaný úkaz, který mi najde nové bydlení. 

Je 16:30 a stojím před nákupním centrem. Obchody jsou už dávno uzavřeny kvůli Emmě a peříčka sněhu pomalu tančí po obloze. Prostupuje mě chlad a beznaděj. Sázím vše na jednu kartu a zároveň cítím jemné šimrání štěstí. Ted' to vyjde, věřím tomu. 
O deset minut a s malý zpožděním přijíždí červená Octávka a s přátelským pozdravem mě dovnitř zve přátelská tvář. Nemůžu uvěřit svým očím, když se dozvídám, že mluví česky a že jsme se obě dvě ocitly ve stejné části Irska, ve stejnou dobu a ve stejný čas. Parkujeme před krásným bílým domem s červenými dveřmi, který se nachází za městem v rodinné a poklidné čtvrti. Po chvíli vstupujeme dovnitř a sníh nám křupe pod nohama. Interiér domu je zasazen do levandulového nádechu a královna Molly mě vítá s obezřetným štěkotem. Pejsek je jako třešnička na dortu, tomu krásnému domu, a já jsem oněmělá teplem domova, kterým domácnost dýchá. Můj pokoj je nádherný, a tak nezbývá nic jiného, než podepsat smlouvu, seznámit se se spolubydlící a domluvit na zítřejší ráno stěhování, které je takřka na spadnutí. Následující ráno se za dozvuků bouře stěhuji a nacházím tak domov na další tři měsíce.


Irsko je krásná země a naskýtá skvělé možnosti pro cestování, objevování neobjevených zákoutí Matky Země a dechberoucích výhledů z nebezpečných útesů. Po celý pobyt zde bylo nesčetné množství okamžiků, které se mi v paměti přehrávají jako černobílý film. Chvíle, kdy se za zvuku irské tradiční hudby procházíte po venkově a pejsek se válí na sluncem políbeném koberci, večery, kdy hvězdy září tak silně, že diamanty princezen by si je jednoduše spletly se svými prsteny a momenty, kdy dosáhnete osobního milníku. Dublin Tech Summit 2018 byl přesně ten mezník, kdy dosáhnete nedosažitelného a čas se rozplyne. Nic není důležitějšího, než vaše chvíle a všechno ostatní zapadne přesně tam, kam má. Talk Caseyho Neistata byl jedním z těchto momentů. Příběh chudého chlapce, který přišel do New Yorku aby si splnil svůj sen a z extrémní dřiny a nepracovitějšího člověka v místnosti se stal Youtuber a podnikatel s milionovými obraty. Hlavní je věřit, nepřestat a jít si za svým snem. Čím náročnější budete, tím i déle poběžíte, ale jisté je jedno, cílová rovinka na vás čeká stejně tak, jako na vašeho nejlepšího přítele. Hlavní je jedno, nepřestat.


Erasmus mě stál hodně všeho, ale poskytnul mi nezapomenutelné zážitky, příležitost vycestovat a poznat nové přátele. Především mě ale vytlačil z mé komfortní zóny a to je něco, co je ve většině případů to nejcennější, co vám někdo může dát.

Krásný červenec přeji ☘️

T H E | I R I S H | S T O R Y


Chlad mě budí do tmy a pod šepotem hřející peřiny otevírám oči. Venku je ještě šero, ale město se už pomalu začíná probouzet k životu. Odhazuji přikrývku, která je kolem mě obmotaná jako horký had, a usedám ke stolu. Diář vítá první den v měsíci a já se zamýšlím. Dnešek všechno změní, bude to jeden z těch dnů, na které si vzpomenete ve vlnách oceánu a očích svých milovaných. Moment, který dá význam novým zítřkům.

Procházím agendu na další týden a zpoza notesu vypadává zapadlá poznámka. Poznávám svůj rukopis a na značně zmačkaném papíru stojí sedm písmen. Mou hlavou proletí tisíce myšlenek a zadívám se na zaprášený papírek. Erasmus. Stojím před oknem, poslouchám šepot stromů ve větru a přemýšlím nad mým životem. Zdá se mi, jakoby každý další rok byl kratší a těžší. Noci jsou delší, povinnosti obsáhlejší a konfety krásných chvilek se vytrácí v komfortní zóně. Házím rukavici do ringu a vyplňuji formulář, protože kdy jindy, než ted'.

“We are born in one day. We die in one day. We can change in one day. And we can fall in love in one day. Anything can happen in just one day.”

Odesláno. Zdá se mi poněkud zarážející, jak velkou roli hrály, a stále hrají, právě tyto malé okamžiky. Stačilo by jedno kliknutí, hodinový odpočinek, nebo pohled na druhou stranu a nikdy by se dráhy osudy nestřetly. Všechno by bylo úplně jinak a můžeme jen hádat, jestli lépe, nebo hůř. S jistotou Vám ale povím jedno.

Vyšlo to. 

Odpočet do Irska právě započal.


Sedím na posteli pražského prázdného bytu a kontroluji zítřejší let. Kalendář hlásí pátek 19. ledna 2018 a mně až poprvé v naprostém tichu dochází, pro co jsem se to k čertu upsala. (Spoiler alert, nevím naprosto nic a budu se sakra divit, jaký seriál pro mě život přichystal.) S děsem v očích a tlukotem v srdci kontroluji zítřejší let, procházím pečlivě sestavený plán a snažím se alespoň na pár hodin prospat. Mezinárodní podpora nesmí chybět a tak se s přáním št'astné cesty odebírám do říše snů. 

“If you put yourself in a position where you have to stretch outside your comfort zone, then you are forced to expand your consciousness.”

Budík naplňuje místnost ostrými vysokými tóny a já si poprvé uvědomuji, jak zatvrzelý mezek jsem. Moje touha dosáhnout každého goalu, byt' za vysokou cenu, je tak velká, že jsem dnes zase o kus blíž k cíli, byt' za sebou nechávám všechny své blízké. V mysli se mi vybavuje okamžik z předešlého dne. Bytem se nese strach, tikot ikeovských hodin a Táta se se mnou rozpačitě loučí. Podává mi ruku a se slzami v očích odchází co nejrychleji z bytu. Jako facka z jedné a z druhé strany mě tato vzpomínka probouzí k životu a spěchám se připravit k odletu. S důvěrou ve Vesmír a mantrou "Všechno se děje z nějakého důvodu" spěchám s motivací yesmana na autobus, kde už čeká pražský spoj č. 905. Ulice jsou tiché a prázdné a první paprsky dopadají na okraje silnice. S přesností králů přijíždíme na Terminál číslo 2 a ve mně se odjist'uje bomba paniky. Projít kontrolou, počkat si na otevření gatu a s pasem v ruce vstříc něčemu naprosto šílenému, ale vzrušujícího do poslední sekundy čekání. Usedám na své místo a motory se roztáčení. Hluk a energie rozvibruje letadlo a cítím husí kůži až na krku. Krůček po krůčku, tlak sílí a letadlo zrychluje. Momenty dělí tento okamžik a letadlo se poprvé odlepuje od země a my stoupáme. Jsem oněmělá. Vychutnávám si pohled pro bohy a euforie prostupuje každičkou buňkou mého těla. Děs střídá nadšení a až teprve ted' si uvědomuju, co za blázna vlastně jsem. Modlím se ke všemu dobrému, aby měla moje dcera víc rozumu a stačily ji vrcholky Tater. 

Po tříhodinovém letu přistáváme s hodinovým časovým posunem a hned po výstupu z letadla zakusuji pravé irské počasí. Kapičky deště mi rámují obličej a za maličkou chvilku už jsem celá promočená. Utíkám se svým zlatavým kufrem dovnitř a přes security hledám místo pro usednutí. Kupuji si mangový juice a cítím se jako Casey Neistat. Nová země, nové příležitosti, nový příliv motivace. Po krátkém odpočinku přijíždí autobus, a tak jedu čtyři hodiny v naprosté tmě a jen světýlka a hvězdy na nebi ukazují cesty k mému novému domovu. Z rádia se line těžký irský akcent a do pozadí hrají nejnovější hity řidičova playlistu. Mobil je bez sítě, baterka se vybíjí a první výzvy na sebe nenechají dlouho čekat. Bez možnosti kontaktovat ubytovatelku vystupuji na hlavním autobusovém nádraží a hra začíná. Vnitřní nejistota se střídá s naprostým rozhořčením, které vrcholí podivnými zásuvkami na hlavním nádraží. Bez telefonu, bez nabíječky, uprostřed Irska a ve tmě. Sedám si na lavičku a snažím se najít zbytek sebekontroly, který ve mně ještě zbyl, protože všechno se přeci musí nějak vyřešit.

Po deseti minutách a začínajících omrzlinách ke mně přichází krátkovlasá blondýna v kostkované vestě, která poznává ve vysoké Evropance svého hosta a po příliš dlouhém medvědím objetí přichází představení a jízda k novému ubytování. Město se zdá živé a plné energie, narozdíl ode mě, která po krátkém vybalení zvládnu tak sprchu, krátké představení a únavou upadám do staletého spánku. Mám na sobě dva svetry, šálu a ve vzduchu tančí beránci.

Nezbývá mi nic jiného, než usnout s vidinou teplého moře. (Spoiler alert, nebude. :D) 


Po dvanáctihodinovém kómatu otevírám oči a jsem zmatená, kde to vlastně jsem. Stěny nevypadají povědomě a v pokoji není víc než sedm stupňů. Při pohledu do levého rohu nabývám vědomí a kufr mi připomíná úklid. Jsem promrzlá na kost, ale protože porážku nepříjmám, je čas s tím něco udělat. 
Odebírám se k tomu, co mi vždy šlo nejlíp, a tak motivuju sebe sama, nastavuju mindset na optimismus a organizuji mé minimalistické království. Po snídani a zběžném zabydlení odcházím do obchodu a nebylo by to ono, kdyby jsme od začátku nehráli hru na faily.

Fail číslo jedna, ztrácím se. Při lovu na hlavní ulici odbočuji špatným směrem a ocitám se v prostranství cizího rodinného domu. Kamery červeně blikají, alarmy pískají, pes startuje, je čas na úprk. Fail číslo dva, víte co, raději toho necháme. Nebudeme se radovat na cizím neštěstí, že ano. A tak se zabydluji. První měsíc je těžký, ale zároveň v sobě skýtá možnosti plné výzev a osobního růstu, o kterých by se mi ani nesnilo, a také potkávám nové kamarády, o kterých už od začátku můžu říct, že naše přátelství neskončí za hranicemi Irska. Rachel, Fatimah, Wendy & Anaïs


Den za dnem utíká a první měsíc je za námi. Objevuji nová místa, potkávám nové přátele a zároveň se utvrzuji v tom, že se nepodřizuji nikomu a nikde, a tak vznikají první vtipné kovbojky, které se objevují na sociálních sítích. Aby se ale nikdo dlouho nenudil, přichází po prvním měsíci do Irska sněhová bouře Emma. Podcasty a předpovědi počasí hlásí živoucí apokalypsu a první sněhové vločky dopadají i v našem městečku. Lidé s košíky drancují obchody, všude panuje strach a zmatek a já si v poklidu užívám filmové situace do té doby, než se dozvím, že se do dvou dnů musím vystěhovat. Tvrdé mrazy totiž popraskaly v domě vodovodní potrubí a byt' bylo ubytování pravý očistec, ocitám se uprostřed takového bezvládí, jaké si jen stěží umím představit. Sněhová bouře na cestě, povinnosti do školy v plném proudu a já momentálně bez proudu, bez vody a bez ubytování. Hledím na bílou stěnu a sedím uprostřed ledového pokoje. Nikdo a nic za mě nic nevyřeší a jestli jsem si někdy v minulosti myslela, že mám problém, tak je čas otestovat své limity. Házím na sebe oblečení a nedovoluji si nechat vstoupit do mysli jedinou negativní myšlenku. Procházím všechny možné inzeráty a vydávám se ven do bouře hledat nový domov. Kapičky mrazu mě bičují do tváře a já znám jenom jedno jediné východisko. Prostě to půjde.

Kontaktuji realitního makléře a stojím před ulicí historických domů nedaleko centra. Mraz mi postupuje páteří, makléř má zpoždění a já začínám vidět před obličejem hvězdičky. Má zatvrzelost mi nedovoluje nic jiného než stát a vydržet a za chvíli se ukazuje postarší pán v zelené bundě s velkými d'olíčky ve tváři. Zavádí mě do dvoupatrového domu, které již obývají dvě studentky medicíny a postupně směřujeme do možného budoucího pokoje. Stěny jsou zatuchlé a plesnivé, pokoj je velký tak pro kočku a já stále čekám, kdy se objeví někdo s kamerou a natočí virál. Bohužel, nic takového se neděje a po čtvrthodinovém vyzdvyhování všech kvalit a kladů zdvořile odmítám. Odmítám byt a odmítám se stát obětí situace. Volám makléři číslo dva, tři, čtyři a po několika dalších prohlídkách upadám do melancholie. Odebírám se do vnitřního klidu a modlím se o zázrak. Malý, nečekaný úkaz, který mi najde nové bydlení. 

Je 16:30 a stojím před nákupním centrem. Obchody jsou už dávno uzavřeny kvůli Emmě a peříčka sněhu pomalu tančí po obloze. Prostupuje mě chlad a beznaděj. Sázím vše na jednu kartu a zároveň cítím jemné šimrání štěstí. Ted' to vyjde, věřím tomu. 
O deset minut a s malý zpožděním přijíždí červená Octávka a s přátelským pozdravem mě dovnitř zve přátelská tvář. Nemůžu uvěřit svým očím, když se dozvídám, že mluví česky a že jsme se obě dvě ocitly ve stejné části Irska, ve stejnou dobu a ve stejný čas. Parkujeme před krásným bílým domem s červenými dveřmi, který se nachází za městem v rodinné a poklidné čtvrti. Po chvíli vstupujeme dovnitř a sníh nám křupe pod nohama. Interiér domu je zasazen do levandulového nádechu a královna Molly mě vítá s obezřetným štěkotem. Pejsek je jako třešnička na dortu, tomu krásnému domu, a já jsem oněmělá teplem domova, kterým domácnost dýchá. Můj pokoj je nádherný, a tak nezbývá nic jiného, než podepsat smlouvu, seznámit se se spolubydlící a domluvit na zítřejší ráno stěhování, které je takřka na spadnutí. Následující ráno se za dozvuků bouře stěhuji a nacházím tak domov na další tři měsíce.


Irsko je krásná země a naskýtá skvělé možnosti pro cestování, objevování neobjevených zákoutí Matky Země a dechberoucích výhledů z nebezpečných útesů. Po celý pobyt zde bylo nesčetné množství okamžiků, které se mi v paměti přehrávají jako černobílý film. Chvíle, kdy se za zvuku irské tradiční hudby procházíte po venkově a pejsek se válí na sluncem políbeném koberci, večery, kdy hvězdy září tak silně, že diamanty princezen by si je jednoduše spletly se svými prsteny a momenty, kdy dosáhnete osobního milníku. Dublin Tech Summit 2018 byl přesně ten mezník, kdy dosáhnete nedosažitelného a čas se rozplyne. Nic není důležitějšího, než vaše chvíle a všechno ostatní zapadne přesně tam, kam má. Talk Caseyho Neistata byl jedním z těchto momentů. Příběh chudého chlapce, který přišel do New Yorku aby si splnil svůj sen a z extrémní dřiny a nepracovitějšího člověka v místnosti se stal Youtuber a podnikatel s milionovými obraty. Hlavní je věřit, nepřestat a jít si za svým snem. Čím náročnější budete, tím i déle poběžíte, ale jisté je jedno, cílová rovinka na vás čeká stejně tak, jako na vašeho nejlepšího přítele. Hlavní je jedno, nepřestat.


Erasmus mě stál hodně všeho, ale poskytnul mi nezapomenutelné zážitky, příležitost vycestovat a poznat nové přátele. Především mě ale vytlačil z mé komfortní zóny a to je něco, co je ve většině případů to nejcennější, co vám někdo může dát.

Krásný červenec přeji ☘️