Je libo velikoční sprchu, rudý zadek, či slavnostní kocovinu? Ať už řeknete 3x ne, nevyhnete se alespoň jedné z těchto záživných zastávek.

Každoroční slavení Velikonoc je pro mě jedno velké mystérium. Za mnoho let jsem zporozovala, že se jedná především o soutěž, kterou mezi sebou vedou ženy, a také muži.

Žena se v první kole, toť berme týden dříve, sedře z kůže a v inspiraci dokonalé ženušky vysmýčí každý kout její domácnosti. Poté se promění v sedmihlavou saň, jelikož nikdo její zájem o velikonoční soužení v domácnosti neopětuje, a plive nadávky na všechny světové strany. Ať už na bílé, černé, žluté, migrace v toto počinu nehraje roli.

Pár dní před Velikonocemi si ovšem vzpomene, že nemá napečeno. Místo toho, aby v klidu zašla do obchodu a vše nakoupila, jak by to udělal leckterý lenivý chlap, začíná koloběh šílenství nanovo. Světlo světa spatřující nevídané delikatesy, které sousedka rozhodně péct nebude a začíná tak boj o nejkaloričtější bomby, které v záchvatu vzteku stejně sežere nakonec sama.

S muži je to poměrně o dost jednodušší. Místo toho, aby šli poctivě uplést pravou pomlázku a dávali ji na obdiv celé rodině, zajdou raději do prvního marketu a vyberou nejchabější kus bičíku, který na ně na poslední chvíli zbyl. Poté všem přítomným muž oznámí, že se jde na mrskačku, ale místo toho zmrská pouze sám sebe a probudí se na druhý den s oknem ještě větším, než minulý rok.


A pak že jsou Velikonoce o dětech.

Jenom se to na ně pěkně svádí.

 

Přeji krásný zbytek velikonočního pondělí!