Krásné nedělní poledne,

je tomu již několik týdnů, kdy sama v sobě hledám odpovědi na to, jak najít vnitřní rovnováhu. Pro někoho je květen plný stresu ze zkouškového a v druhém týmu, do něhož se řadím i já, se každou noc budím ze stresu z blížících se státnic. Jak tedy najít vnitřní sebedůvěru a splnit si své sny?

Když jsem nedávno jela domů, pozorovala jsem kapky deště jak cestují po špinavém okně dolů. Seděla jsem v autobuse u posledního okénka vpravo a kromě dopadu kapek a těžkého funění autobusu se rozléhal v dáli podvečerní klid. Po šesti náročných semestrech jsem měla konečně v plastikové složce výpis o studiu a jakoby mě kromě toho vytoužené klidu najednou zachvátila panika. Dřív jsem si myslela, že je zkouškové procházka peklem, ale co budou státnice? V hlavě se mi přehrávaly všechny ty stohy papírů a zápisků, které byly chronologicky barevně uspořádány na polici se školními materiály a hrdlo se mi pomalu zužovalo. Je vůbec možné, aby mozek nasál jako houba takové množství informací? Nevědomky jsem otevřela kabelku a vytáhla sluchátka a mobil. Umanula jsem si, že se co jen to půjde musím držet dál od stresu a pustila jsem tak první audio, které na mě vyskočilo v playlistu. Abyste věděli, můj seznam se dělí na dvě složky. Audio knížky a přednášky a v druhé složce bordel. Přestože si myslím, že jsem na pořádek jako druhá Monika z Přátel, písničky v mobilu jsou u mě stejně chaoticky poskládané jako skříň dospívajícího puberťáka. Hlavu jsem si opřela o chladivé sklo a podle prvních slov přednášejícího jsem poznala, že se jedná o pana Mühlfeita. Ačkoliv mi stále blikala červená kontrolka stresu vzadu v mozku, znovu se mi vlil do žil příliv motivace, který sílil s každým další slovem. Po půl hodině jsem nahrávku vypnula a mobil schovala zpět do bezpečí kabelky. 

Nevím, jestli je to věkem, ale řekla bych, že až příliš často přestáváme věřit. Věřit v naše sny, přání, touhy a sami sebe. Tak důkladně se snažíme nevěřit v nic, že je naše mysl roztěkaná po všech čertech a hledáme cestu pomocí berličky. Ta má samozřejmě různé formy a to začínaje od seriálů, závislosti, až po nenávist a zahořknutí nad celým světem. Důležité je si ale uvědomit, že ač je berlička čas od času zapotřebí, aby se člověk přece jenom nezbláznil, není dobré ji mít jako předvolbu. Život nám protéká mezi prsty a je příliš krátký na to, abychom nechali ostatní dělat rozhodnutí za nás. 

ŽIVOT JE HRA. A JE IBA NA TEBE, ČI BUDEŠ HRÁČ ALEBO HRAČKA.

A jak se tedy každý den probouzet tak, abyste zalili místnost štěstím? Prostě se pro to rozhodněte. Možná to bude znít fádně, ale o tom, jaký bude náš den, rozhodne především náš mindset. Jestliže se vsadíte sami se sebou, že se dnes naučíte 1/3 otázek ke státnicím, nebo že budete mít hezký den, s největší pravděpodobností večer ulehnete s úžasem a překvapením, protože to opravdu dokážete. Jednoduše překonáte sami sebe a to je cíl každého dne v našem životě. Prožít náš osobní příběh a být lepší než včera. 

TVOJ ŽIVOT SA VŽDY POHNE V SMERE TVOJEJ NAJSILNEJŠEJ MYŠLIENKY.


V neposledním řadě nesmím zapomenout zmínit kouzlo času. Častokrát čekáme, až bude ta správná chvíle, až budeme motivovaní a inspirovaní, až bude svítit slunce jen pro nás. Trik produktivity a time managementu ovšem spočívá právě v tom, že si kouzelný moment vytvoříme a čím dřív s prací začneme, tím dřív skončíme. Mně osobně sice nesedí nalinkovaný den minutu po minutě, ale vlastní To Do list, který je rozčleněn na sekci ráno, dopoledne, odpoledne a večer. Toto časové rozpětí mi umožňuje flexibilitu, která mě motivuje natolik, abych si všechno splnila ještě s předstihem a mohla se potom věnovat tomu, na co nezbývá v pohádce 24/7 dostatek času. 

 ZAPÁL SVIEČKY, POVLEČ SI TO DRAHÉ POSTELNÉ POVLEČENIE A DAJ SI TO ŠPECIÁLNE SPODNÉ PRÁDLO. NEČAKAJ S TÝM NA ŠPECIÁLNU PRÍLEŽITOSŤ. DNEŠOK JE ŠPECIÁLNY.

Je jen na Vás, jakou nohou se rozhodnete vkročit do nového dne. Možná je ale dobré mít na paměti, že s humorem se na svět díváme přece jenom líp. A tak Vám snad i tento zenový příběh zlepší den. 

"Na závěr seššinu (několika dnů intenzívního zazenu) seděli všichni v tiché meditaci. Doutnající tyčinky šířily sakrální vůni, bylo cítit, jak narůstá duchovní koncentrace. Tu vypustil zenový mistr větry. Na několik okamžiků byl téměř hmatatelně mezi mnichy znát určitý neklid. Když se ho posléze zeptali, zda mu to nedopatření bylo trapné, zenový mistr odpověděl: "Nebylo to žádné nedopatření, byl to záměr. Na okamžik naprosto zřetelně závisela rovnováha světa na mně."

Mějte se krásně a přeji Vám hodně štěstí u zkoušek a státnic. 🍀

S. ✨